Historie polních myslivců

  V habsburské monarchii byly myslivecké jednotky vytvořeny v 2. polovině 18. století jako elitní útvary rakouské armády. Jednalo se o jednotky lehké pěchoty. Jejich předobrazem byly dobrovolnické hraničářské, později myslivecké jednotky vznikající již za sedmileté války.

  Do řad polních myslivců bývali rekrutování zejména členové různých ostrostřeleckých spolků a lesníci(odtud vychází jejich pojmenování myslivci).  Tito muži perfektně ovládali zbraně a střelbu, mohli tudíž nastoupit do vojenské služby bez zdlouhavého střeleckého výcviku.  Neznamená to však, že by cvičeni nebyli. Probíhal u nich výcvik podobný výcviku pro pěchotu s důrazem na střelbu. V boji se od nich očekávala přesná a účinná střelba.

  Jejich úkolem bylo zahajovat bojová střetnutí, provádět průzkumnou činnost, přesně mířenou palbou na vybrané cíle(důstojníci, tamboři, praporečníci...) rozvracet řady protivníka, a v případě neúspěchu krýt ustupující jednotky.  Svým způsobem vedení boje a svojí výzbrojí se myslivecké jednotky odlišovaly od řad běžné pěchoty. Kvůli rychlosti a pohyblivosti v terénu nenosili myslivci prapory a k signalizaci povelů nepoužívali bubny jako pěchota, ale polnici.  Svoji kvalitu polní myslivci prokázali natolik, že z původně dobrovolnických formací svolávaných po čas války, se stala účinná složka pozdějších armád.

             Autor snímku Jarda Řezáč